Úplňkový Měsíc zpravidla vychází hned po západu Slunce. Říkáme, že Měsíc je v opozici se Sluncem, čili stojí na obloze přímo naproti naší denní hvězdě. Právě období úplňku se těší mnohem větší pozornosti než jiné fáze našeho souseda. Je pravda, že měsíční cyklus se v této chvíli dostává do své druhé poloviny a že začíná „ubývat“, jinak se ale neděje nic zvláštního.
Když je Měsíc v úplňku, najdeme jej na pozemské obloze naproti Slunce. Pokud tedy stojíme na vysokém kopci, který při západu Slunce vrhá dlouhý stín, měl by mířit směrem k vycházejícímu Měsíci. Na tomto snímku je vidět, jak téměř úplňkový Měsíc vychází poblíž hrotu trojúhelníkového stínu sopky Pico de Teide na ostrově Tenerife. V popředí je patrný vulkán Pico Viejo. Foto: Juan Carlos Casado. Snímek je publikován se svolením autora.
Je to úplněk, který je o kapku větší než průměrné úplňky. Proč? Představte si, že Měsíc neobíhá kolem Země přesně po kruhové dráze, ale po mírně výstředné elipse. A tak je někdy k Zemi blíž (přízemí) a někdy od ní trochu dál (odzemí). Když se doba přízemí zrovna trefí do období úplňku, nastává superúplněk. Záleží jen na tom, jak moc se doba přízemí kryje s dobou úplňku a jak blízko v daném přízemí Měsíc od Země je (vzdálenost Měsíce se při různých přízemích liší). A tak některé superúplňky jsou víc „super“ a jiné míň.
Superměsíc (ani superúplněk) není žádným astronomickým termínem. Poprvé toto označení použil astrolog (ano, astrolog, nikoli astronom) Richard Nolle v roce 1979. Superměsíc definoval jako nov nebo úplněk, který nastává ve vzdálenosti menší nebo rovnající se 90 % jeho nejmenší vzdálenosti od Země na dané oběžné dráze [5]. Tam, kde není přesná definice, nemůže být ani jednoznačný výsledek. Za referenční přízemí a odzemí si totiž můžete vybrat hned několik hodnot [6].
Jak velký je superúplněk? Často se můžete dočíst, že superúplněk může být až o 14 % větší a o 30 % jasnější než nejmenší úplněk. V tomto případě ale srovnáváme extrémní hodnoty čili vůbec největší a vůbec nejmenší úplňky! Když ovšem srovnáme velikost superúplňků s průměrným úplňky, zjistíme, že jsou jen o 6,5 % větší a o 13 % jasnější než běžné úplňky [7].
V řeči čísel to zní lákavě, ale pro náš zrak to žádná sláva není: Rozdíl ve velikosti vůbec největšího a nejmenšího úplňku je totiž jako sledovat padesátikorunovou nebo desetikorunovou minci ze vzdálenosti tří metrů. A rozdíl superúplňku vůči běžným úplňkům? To je jako sledovat padesátikorunovou nebo dvacetikorunovou z již zmíněné vzdálenosti. Toho, že na nebi září superúplněk si tedy všimnete jen v tabulkách nebo na fotografiích pořízených teleobjektivy nebo dalekohledy. Pouhýma očima ale rozdíl nepoznáte.
Velmi blízký úplněk nastal například 14. listopadu 2016. Naposledy byl tak velký úplněk 26. ledna 1948. Další podobně velký nastane až 25. listopadu 2034.
Fotografovat vycházející měsíční úplněk není jednoduché. Měsíc bývá u obzoru často oslabený zemskou atmosférou, takže jeho obraz bývá nekontrastní a rozmazaný. Fotograf proto musí zvolit správnou expoziční dobu, při které vyniknou jak podrobnosti na Měsíci, tak objekty u obzoru. Foto: Stefano De Rosa. Snímek je publikován se svolením autora.
[1] Fáze Měsíce pro libovolný rok získáte na stránce Johna Walkera, stačí kliknout.
[2] Gabzdyl, P.: Měsíc známý i tajemný. Aventinum, 2013.
[3] Gabzdyl, P.: Měsíc. Aventinum, 2006.
[4] Gabzdyl, P.: In-počasí: Zítra nás čeká růžový superúplněk, 26. 4. 2021.
[5] Nolle, R.: Dell Horoscope. September 1979.
[6] Gabzdyl, P.: In-počasí: Bude únorový úplněk superúplňkem? 3. 2. 2020.
[7] Hartigan, P.: A Guide to Supermoons and Mini-Moons through 2060. Rice University.
Hostováno na serveru www.astronomie.cz.
Poslední aktualizace: 7. 7. 2024