Úkaz zvaný zatmění Měsíce nastává ve chvíli, kdy se naše planeta dostane na spojnici mezi Slunce a Měsíc. Naše Země totiž za sebou vrhá stín (přesněji sbíhavý plný stín a rozbíhavý polostín) a pokud náš kosmický souputník do něj vstoupí, pak pozorujeme, jak se Měsíc postupně ztrácí z pozemské oblohy. Plný stín Země má na pozemské obloze průměr zhruba 1,3 úhlového stupně. Měsíční disk o průměru zhruba 0,5 úhlového stupně se tedy do plného zemského stínu vejde skoro 2,5krát.

Na rozdíl od zatmění Slunce se měsíční zatmění neomezují jen na malou část Země. Zatmění Měsíce jsou pozorovatelná ze všech míst, kde je tou dobou náš souputník nad obzorem.

Červený Měsíc ponořený do plného zemského stínu poblíž souhvězdí Štíra spolu s přicházející bouřkou. Foto: Chris Kotsiopoulos. Canon EOS 550D, 15.6.2011 21:05 UT, expozice 28 sec, clona 4,0, ISO 400, objektiv Canon EF15mm f/2,8 Fisheye, ohnisko 15,0 mm. Snímek je publikován se svolením autora.

Jak často k zatmění Měsíce dochází? Na první pohled se zdá, že by k zatměním Měsíce mělo docházet při každém úplňku, neboť právě tehdy se náš souputník dostává za Zemi a Slunce – tedy do zemského stínu. Tak jednoduché to ale není. Oběžná rovina našeho souputníka je totiž vůči oběžné rovině naší planety kolem Slunce skloněna o zhruba pět stupňů a navíc se pomalu stáčí (o 19° ročně). Měsíc se tedy musí dostat do bodu (říkáme mu uzel), ve kterém se obě dráhy protínají.

K zatmění Měsíce může dojít nejvýše pětkrát do roka (počítáme-li i nevýrazná polostínová zatmění), většinou však bývá jedno nebo dvě zatmění za rok. Někdy nenastane zatmění Měsíce během roku vůbec. Jde tedy o poměrně vzácný úkaz, na který musíme občas čekat i několik let. Když k tomu přidáme rozmary počasí, které mohou sledování tohoto krásného úkazu překazit, nemá člověk v průběhu svého života příliš mnoho příležitostí k tomu, aby zatmělý Měsíc spatřil. Proto si rozhodně žádné zatmění nenechte ujít!

Nejbližší částečné zatmění Měsíce nastane 28. října 2023, a toho úplného se v celém svém průběhu dočkáme až 7. září 2025.

Série snímků zachycující velmi nenápadnou polostínovou fází úplného zatmění Měsíce z 16. května 2003. Snímky byly pořízeny v desetiminutových intervalech. Poslední snímek byl pořízen tři minuty před prvním kontaktem měsíčního disku s plným zemským stínem. Foto: Miloslav Druckmüller. Snímek je publikován se svolením autora.

Bouřlivý průběh úplného zatmění Měsíce nad Brnem v pátek 27. července 2018. Snímek vznikl složením celkem 25 záběrů zhotovených pomocí fotooparátu FujiX-T2 a objektivu FUJINON XF 16 mm F1.4 R WR. Foto: Pavel Gabzdyl.

Proč jsou měsíční zatmění vlastně tak barevná? Vždyť plný stín Země má být zcela tmavý! Nenechte se zmást. Kdyby naše planeta byla podobně mrtvým světem jako je Měsíc, skutečně by vrhala temný stín, ve kterém by disk našeho souputníka zcela zmizel. Země je však obklopena rozsáhlou atmosférou. Sluneční paprsky se při průchodu zemským ovzduším rozptylují a dostávají se i do plného stínu. Protože je nejvíce rozptylováno modré světlo, zůstává už jen červená složka slunečního světla, která atmosférou prochází bez citelných ztrát. Celý podivuhodný jev tedy režíruje především stav zemské atmosféry. Pokud je například stratosféra plná aerosolů síry ze silných vulkanických erupcí, je procházející sluneční světlo pohlceno a Měsíc při zatmění výrazně ztmavne.

Kotouč Měsíce nad brněnskými dominantami při zatmění 21. ledna 2019. Foto: Pavel Gabzdyl.

[1] Horálek, P.: Tajemná zatmění. CPress 2015.
[2] Horálek, P.: Zatmění Měsíce v letech 2021-2030. astro.cz.
[3] Gabzdyl, P.: Měsíc známý i tajemný. Aventinum, 2013.
[4] Gabzdyl, P.: Velký rozruch kolem malé sopky. Měsíční deník, 2. září 2008.