Kráter Messier

Krátery Messier a Messier A jsou jako dva světlé body v Moři hojnosti (Mare Fecunditatis) snadno rozeznatelné už v malých dalekohledech. I když se jedná o poměrně malé krátery, najdeme je lehce, protože od nich vybíhají směrem k západu dva nápadné světlé paprsky, které nás ke dvojici spolehlivě navedou.

Oba krátery i systém světlých paprsků vznikly nejspíš současně při extrémně šikmém dopadu. Jednalo se o téměř tečný impakt, při kterém dopadající těleso nejprve vytvořilo kráter protáhlý ve směru letu (Messier), odrazilo se od měsíčního povrchu a následně vyhloubilo druhý dopadový kráter (Messier A). Je možné, že druhý kráter nevytvořil odražený impaktor, ale pouze jeho nárazem odtrhnutá část. Na základě experimentů uskutečněných vědci z Amesova výzkumného centra NASA na konci 70. let minulého století může k takovému impaktu dojít jen v případě, že se impaktor s povrchem střetl pod úhlem 5° nebo menším.

Pojmenování:

Podle francouzského astronoma Charlese Messiera (26. června 1730 – 12. dubna 1817) ho pojmenoval v roce 1836 německý astronom amatér Johann Heinrich von Mädler. Charles Messier je autorem proslulého katalogu objektů vzdáleného vesmíru, který sloužil hledačům komet k jejich rozpoznání od stálých mlhavých objektů. Pro kráter Messier A se často používalo pojmenování podle amerického astronoma Williama Henryho Pickeringa. Toto pojmenování však nebylo Mezinárodní astronomickou unií nikdy oficiálně uznáno.

Východ Slunce:

Ačkoli je dvojice kráterů Messier a Messier A pozorovatelům známá spíše zásluhou jejich světlého vzhledu při strmém slunečním osvětlení, teprve šikmé osvětlení a velký astronomický dalekohled o průměru objektivu alespoň 15 cm s použitelným zvětšením nad 200x, pomůže odhalit zajímavé tvary obou kráterů: Zatímco kráter Messier (průměr 9 x 11 km, hloubka 1,9 km) je významně protažen ve směru východ západ, kráter Messier A (průměr 11 x 13 km, hloubka 2,3 km)1 je mírně protažen ve směru opačném (sever jih).

Zastihnout východ Slunce nad krátery Messier a Messier A není jednoduché. Ranní terminátor tudy totiž prochází v době (col. 312°), kdy má Měsíc podobu poměrně úzkého dorůstajícího srpku. Je to tedy doba, kdy se Měsíc zdržuje na večerní obloze nevysoko nad obzorem a zapadá krátce po západu Slunce. Pokud se nám však poštěstí sledovat průchod ranního terminátoru nad oběma krátery, budeme svědky objevování nejprve protáhlého kráteru Messier. Ten bude ozdoben úzkými špičatými stíny, které míří směrem na západ. Za několik desítek minut se objeví na terminátoru i kráter Messier A, jehož komplikované dno způsobuje zvláštní stínová představení. Z kráteru Messier A se objeví nejprve mělčí západní část jeho dna, zatímco hlubší východní část bude stále ponořena do stínu. S postupujícím ranním terminátorem dále na západ, se stíny ve východní části dna postupně vytratí a dno se bude zjasňovat až do chvíle, kdy svým jasem překoná i západní část. Šikmé osvětlení obou částí kráteru Messier A vytvoří dojem trojúhelníkovitého kráteru, který přetrvává zhruba 8 dní po zdejším východu Slunce (col. 80°). Proměny způsobené hrou světel a stínů u kráterů Messier a Messier A zmátly řadu uznávaných pozorovatelů Měsíce 19. století natolik, že dokonce uvažovali o skutečných změnách tvarů obou kráterů.

S postupujícím ranním terminátorem se stávají zřetelnější také dva rovnoběžné paprsky dvojkráteru Messier. Nejprve se na ranním terminátoru objeví jejich východní část a o pár desítek minut později i západní část (col. 327°). Oba paprsky jsou patrné už u západních valů kráteru Messier A a míří směrem na západ ke kráteru Lubbock H. Západní konec dvojice paprsků však není jednoduché vystopovat, protože s jejich narůstající vzdáleností od kráteru jednak ztrácí na intenzitě a jednak míří do světlé pevniny, kde zdaleka nejsou tak nápadné jako na tmavém podkladu Moře hojnosti.

Poledne:

Při strmém slunečním osvětlení (col. 10°) do (col. 100°) máme nejlepší příležitost k prohlídce dvojice světlých paprsků, které vybíhají směrem na západ od kráteru Messier A. Pokud budeme prohlížet povrch Moře hojnosti v okolí kráterů Messier opravdu pozorně, můžeme si všimnout i málo nápadných paprsků vybíhajících směrem na sever a na jih od kráteru Messier (viz spodní snímek)! Jedná se o velmi zvláštní „motýlkové“ rozmístění vyvrženin, které nastává při dopadech impaktorů pod úhly menšími než 5°.

I když měsíční krátery při strmém slunečním osvětlení zpravidla nevypadají příliš zajímavě, bližší pohled na krátery Messier a Messier A se v období od jednoho dne po první čtvrti do jednoho dne po úplňku rozhodně vyplatí. Za poledního osvětlení je západní část kráteru Messier A téměř nerozeznatelná, zatímco jeho východní část se jasně třpytí podobně jako dno kráteru Messier. Proto někteří geologové (např. Peter H. Schultz) považují západní část kráteru Messier A za zbytek mnohem staršího (kosmickou erozí „vybledlého“) kráteru, který Messier A překryl. Tento původ zdvojeného valu kráteru Messier A je však vzhledem k celkovému uspořádání obou kráterů velmi málo pravděpodobný. Muselo by se totiž jednat o opravdu těžce uvěřitelnou náhodu, při které by se velmi vzácný šikmý impakt trefil v odpovídajícím směru do již dříve existujícího kráteru.

Během strmého slunečního osvětlení (v případě kráterů Messier od jednoho dne po první čtvrti až do jednoho dne po úplňku) velmi dobře vynikají také tmavá dna obou kráterů, která patrně představují utuhlou impaktní taveninu tmavého vzhledu. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek, při zvětšení více než 200násobném, můžeme u kráteru Messier rozeznat i světlý hřbet táhnoucí se středem jeho dna. Obtížně pozorovatelný hřbet (viz přiložený snímek, který pořídila posádka Apolla 15) je považován za impaktem vytlačenou vyvýšeninu nebo nahromaděnou suť, která napadala z okolních stěn kráteru. Snímek zabírá krátery od východu: tzn., že kráter Messier vidíme ve spodní části snímku, kráter Messier A v horní části snímku.

Západ Slunce:

Západ Slunce nad krátery Messier je mnohem příznivější dobou pro jejich pozorování, než při východu Slunce nad touto oblastí. Večerní terminátor totiž tudy prochází zhruba 2,5 dne po úplňku a Měsíc je tak snadno pozorovatelný po převážnou část noci. S přibližujícím se večerním terminátorem nejprve zalije stín dno kráteru Messier A tak, že nerozeznáme jeho dvojité dno (col. 122°). V nadcházejících hodinách se kolem obou kráterů začnou vykreslovat na ploše Moře hojnosti jemné struktury mořských hřbetů, které představují nerovnosti pohřbené pod příkrovy utuhlé lávy. Právě zde, v Moři hojnosti, jsou tyto „duchové krátery“ zastoupeny v opravdu hojném počtu a pohled na ně bere dech. Zajímavou stínohru připravuje při západu Slunce také kráter Messier, od něhož se při vhodném osvětlení (col. 128,5°) začnou rozšiřovat k východu dva špičaté stíny jeho okrajových valů. Také Messier A vrhá k východu stín, i když ne tak nápadný jako jeho východnější soused. Pokud budeme mít štěstí a zahlédneme krátery ve správnou dobu, uvidíme, jak stín kráteru Messier A v jednu chvíli přeskočí na západní val jeho souseda (col. 128°) a později i na val východní (col. 130,75°). To už se ale budou dlouhé špičaté stíny Messiera budou dotýkat hranice večerního terminátoru, který během několika desítek minut postupně zalije tmou oba krátery (col. 133°).

Na animaci se má mladší neteř věnuje zábavě, kterou okusil snad každý – žabkám na vodě. Právě k nim je občas přirovnáván vznik kráterů Messier. Jde však o odlišný proces. Impaktor, který dvojkráter vytvořil, sice přiletěl podobně jako kamínek mrštěný do vody pod nízkým úhlem, ale vše ostatní je jiné. Především je to rychlost impaktoru, který nevyryl pouze protáhlou jamku, ale vytvořil kráter mnohem větších rozměrů. Impaktor také nemohl zůstat po dopadu soudržný a dál pokračovat v letu. Spíše šlo o dvě tělesa, která se těsně před dopadem rozpadla.

Tato stránka vznikla 14. 8. 2008 (250 let od objevu Krabí mlhoviny Charlesem Messierem) Poslední aktualizace této stránky 18. 1. 2010 P R O H L Í D K A - M Ě S Í C E Veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace! © Pavel Gabzdyl