Kráter Linné

Každý dopad planetky nebo kometárního jádra na povrch měsíce nebo planety je obrovskou katastrofou. V moderních dějinách se na Zemi žádná taková událost naštěstí neodehrála (snad až s výjimkou tunguzské katastrofy v roce 1908, která zasáhla neobydlenou oblast). V geologické minulosti naší planety ale takových katastrof muselo probehnout neuvěřitelné množství. Dokazuje nám to právě pohled na Měsíc, jehož povrch je doslova poset impaktními krátery různých velikostí. Krátery vzniklé dopadem kosmických těles jsou na Měsíci natolik rozšíženým typem útvarů, že je jim věnována celá samostatná kapitola s názvem Otisky kosmických katastrof. I ty nejmenší krátery, které můžeme v dalekohledu rozeznat (s průměrem kolem jednoho kilometru), znamenaly kosmické drama. Jedním z nich byl i vznik měsíčního kráteru Linné, který se dalekoheldu jeví jen jako malé svěltá skvrnka. Naši prohlídku Měsíce proto začneme právě od tohoto docela nevýrazného útvaru.

Kráter Linné s průměrem necelé tří kilometry se nachází v západní části Moře jasu (Mare Serenitatis). Ačkoli se jedná o malý útvar, snadno kráter Linné rozlišíme jako světlý bod i v malých loveckých dalekohledech. Ve větších přístrojích se zpravidla projeví jako světlá skvrna. Teprve snímky z oběžné dráhy Měsíce odhalily, že se jedná o klasický příklad jednoduchého kráteru s mísovitým dnem a mírně zdviženým kráterovým okrajem.

Vzhled a nápadnost kráteru Linné silně závisí na fázi Měsíce, při které kráter prohlížíme. Při strmém osvětlení se jeví jako velmi nápadná světlá skvrna, poblíž terminátoru naopak připomíná nevýrazný hrbolek. Proto byl kráter Linné na konci 19. století podezříván mnoha pozorovateli Měsíce z častých změn. Ty však byly způsobeny pouze zdánlivými změnami jeho vzhledu při měnících se světelných podmínkách, nikoli sesuvy nebo sopečnými explozemi, jak se tehdejší pozorovatelé domnívali.

Pojmenování:

Malý světlý kráter v Moři jasu poprvé zanesli do mapy Měsíce němečtí astronomové Johann H. Mädler a Wilhelm Beer v roce 1834. Kráter nese jméno slavného švédského botanika, lékaře a cestovatele Carla von Linného (1707-1778). Největší přínos jeho díla spočíval v zavedení systematiky rostlin a žviočichů. Jeho pojmenování pomocí rodu a druhu umožnilo systematické členění rostlinné a živočišné říše. Linné za svého života stihl pojmenovat asi 20 000 rostlinných a živočišných druhů.

Východ Slunce:

Při východu Slunce (col. 347°) se kráter Linné i v dalekohledech o průměru objektivu přes 15 centimetrů jeví spíš jako malá vyvýšenina, než kráter (viz kresba André Danjona). Stín, který z části vyplňuje jeho dno, je velmi nenápadný a zaniká v záři jeho jasného okolí. Naproti tomu stín, který vrhají jeho mírně zdvižené valy, je patrný dlouho po průchodu ranního terminátoru touto oblastí (col. 350°). S postupujícím ranním terminátorem se ovšem i stín jeho valů stává velmi nenápadný – rozlišíme ho pouze v dalekohledech s průměrem objektivu nejméně 10 centimetrů a s použitelným zvětšením alespoň 150násobným. Ve srovnání s jinými malými krátery, které pokrývají zvlněný povrch Moře jasu, se Linné jeví jako difůzní objekt s rozmazanými okraji. Tento jev způsobuje jasná aureola vyvrženin okolo kráteru, zhruba pětkrát přesahující průměr samotného kráteru.

Vzhled kráteru Linné při východu Slunce dokumentuje tato kresba, kterou 12. dubna 1913 pořídil francouzský astronom André-Louis Danjon (1890-1967). Přesná doba pořízení kresby bohužel není známa.

Poledne:

Jakmile sluneční paprsky dopadají na kráter Linné pod větším úhlem (col. 20°) do (col. 140°) stává se z něj světlá skvrna s neostrými okraji. Při tomto osvětlení nejlépe vyniká jeho kontrast s tmavou plochou Moře jasu, který je natolik výrazný, že kráter Linné spolehlivě rozeznáme jako jasnou skvrnku i v malých dalekohledech při 20násobném zvětšení. Pokud máme k dispozici stabilní stativ, máme šanci rozlišit kráter Linné jako světlý bod i v loveckém triedru 10x50.

Západ Slunce:

Vzhled kráteru Linné při západu Slunce mi zatím není dostatečně znám a je mou pozorovatelskou výzvou už řadu měsíců. Bohužel stále nepřeje počasí. Pokud víte o tom, jak tento kráter při západu Slunce vypadá, dejte mi prosím vědět.

Po velmi dlouhou dobu byl nejcennější popis skutečné podoby kráteru Linné založen na detailních snímcích pořízených posádkou Apolla 15 v roce 1971 z orbitální dráhy kolem Měsíce. Americký geolog Richard J. Pike ze snímků zjistil, že jde o čerstvý impaktní kráter s průměrem 2,45 kilometru a hlubokou 600 metrů. Nenašel nic, co by svědčilo o procesech probíhajících v kráteru po jeho vzniku. Linné je tedy pouze pěknou ukázkou mladého impaktního kráteru s mísovitým tvarem dna, jehož okolí je vyzdobeno světle zbarvenými vyvrženinami.

Sonda Lunar Reconnaissance Orbiter pořídila v roce 2010 detailní záběry kráteru Linné, které zobrazují kráter nesrovnatelně lépe než všechny předchozí snímky! Toto je celkový pohled na kráter Linné a...

... toto je detail, na kterém je vidět jednotlivé balvany o rozměrech metrů na dně kráteru. S takovým rozlišením sonda Lunar Reconnaissance Orbiter zmapovala celý kráter Linné i jeho okolí. Foto: NASA/GSFC/Arizona State University.

Použité prameny a doporučená literatura:

• [1] Gabzdyl, P.: Měsíc. Aventinum, Praha 2006.
• [2] Rükl, A.: Atlas of the Moon (list č. 23). Aventinum, Praha 2004.
• [3] Gabzdyl, P.: Nejsme první na Měsíci. Měsíční deník 15. července 2007.
• [4] Pike, J., R. (1973): The Lunar Crater Linné. – Sky and Telescope 12/1973, str. 365 až 366.
  
  

[ obsah ]

Tato stránka vznikla 30. 6. 2008 (100 let od tunguzské katastrofy) Poslední aktualizace této stránky 18. 7. 2010 P R O H L Í D K A - M Ě S Í C E Veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace! © Pavel Gabzdyl