Kráter Gassendi

Při pohledu na západní polokouli přivrácené strany Měsíce rychle zjistíte, že zde převážnou část měsíčního povrchu okupuje Oceán bouří (Oceanus Procellarum), jehož čedičová výplň plynule přechází do dalších tmavých plání, takže menší moře na západní polokouli se jakoby „slévají“ v jednu velkou tmavou pláň. Výjimku tvoří pouze Moře vláhy (Mare Humorum), které se i při pohledu pouhýma očima jeví jako skvrna oválného tvaru izolovaná od Oceánu bouří.

Zamiřte do těchto míst svůj dalekohled v době, kdy tudy prochází terminátor, a budete odměněni úžasnou podívanou! Kromě Moře vláhy, které je po obvodu protkáno množstvím zlomů a brázd, tady najdete i 110 kilometrový kráter Gassendi, jež zdobí jižní okraj celé struktury. S trochou představivosti připomíná tento kráter krásný „prsten s drahokamem“. Roli „drahokamu“ sehrává menší kráter Gassendi A posazený přesně na severním okrajovém valu jeho staršího a o poznání většího bratra.

Gassendi je ovšem oblíbenou ozdobou jihozápadní polokoule přivrácené strany našeho souseda nejen u pozorovatelů Měsíce, ale i u geologů. Kráter totiž předvádí zajímavá stínová představení a zároveň patří mezi nejparádnější exempláře zvláštních měsíčních kráterů, které začal planetární geolog Peter H. Schultz označovat v roce 1972 jako mělké krátery s postiženým dnem (shallow fractured floors craters) [3]. Čím jsou tyto krátery vlastně zvláštní? Zadíváte-li se na jejich plochá dna, zpravidla v nich rozlišíte množství trhlin, brázd a rýh, které probíhají jak od středu k okrajům (radiální brázdy), tak i podél vnitřních okrajů (koncentrické brázdy). Komplikované systémy brázd na dně těchto kráterů tak mohou připomínat struktury pavoučích sítí nebo prasklin na čelních sklech automobilů.

Tyto zvláštní struktury nepochybně souvisejí s místem, kde se většina takto „postižených“ kráterů nachází. Ve většině případů je totiž najdeme na okrajích velkých impaktních pánví, tudíž v oblastech silně narušených zlomy a puklinami v měsíční kůře. V době, kdy byl náš kosmický soused ještě vulkanicky aktivní, se čedičová láva drala k povrchu především prostřednictvím porušených oblastí v blízkosti velkých impaktních pánví. Pokud se na okrajích pánví nacházely krátery, tlačilo prostupující magma na jejich dno, čímž došlo k jejich vyklenutí a pozdějšímu „rozpraskání“. Při vyklenování dna se dokonce centrální vrcholy některých kráterů dostaly do větší výšky, než do jaké se vypínají jejich okrajové valy – což u neporušených kráterů se středovými vrcholy nikdy neuvidíte. Pojďme si tedy tento nadmíru zajímavý kráter prohlédnout na vlastní oči!

Pojmenování:

Než kráter Gassendi získal pojmenování, jaké užíváme dnes, nebyl rozhodně beze jména. Díky své nápadnosti ho do svých map zakreslila a také pojmenovala celá řada selenologů. Michael van Langren pro něj vymyslel název Annulus Neptuni (Kruh Neptunův) a Jan Hevelius ho pojmenoval jako Mons Cataractes (Hora peřejí). Teprve Riccioli v roce 1651 kráter pojmenoval podle Pierra Gassendiho (1592-1655) – francouzského filozofa, kněze a astronoma.

Východ Slunce:

Jakmile se zhruba tři dny po první čtvrti ranní terminátor přiblíží až k západnímu oblouku Zálivu duh (Sinus Iridium), nastává ta správná doba zamířit dalekohled do jižnějších končin našeho Měsíce a vyčkávat, až se na noční straně začnou rýsovat první obrysy kráteru Gassendi. Nejprve se sluneční svit dotkne hradby horského hřbetu vystupujícího z Moře vláhy a vzápětí přeskočí i na samotný okraj východních valů samotného kráteru Gassendi (col. 37,60°) . Pokud Gassendiho zastihnete v tomto okamžiku, rozhodně ještě neodcházejte od dalekohledu! Uvařte si třeba šálek kávy nebo čaje a sledujte, co se následující hodiny bude v těchto končinách Měsíce odehrávat. Za zhruba dvě hodiny se totiž na noční straně vykreslí kromě větší části jeho valů i nápadné světlé body, které představují vrcholky středových vyvýšenin kráteru Gassendi. O další hodinu později (col. 41,0°) se už ze tmy vyloupne téměř celý obvod kráterového valu (u jižního okraje část valu chybí, protože je zde překryta ztuhlou lávou). Gassendi je nyní nepřehlédnutelným útvarem na terminátoru. A díky menšímu kráteru Gassendi A posazeném na jeho severním okraji konečně dostává své přezdívky – prsten s drahokamem.

Interiér kráteru, který je z velké části pohřben pod příkrovy utuhlé lávy, nabízí pohled na velmi členitý terén a složitý komplex centrálních vrcholů. Největším z nich je podle měření německého astronoma Julia Schmidta (1825 1884) vrchol označovaný na mapách jako „Gassendi beta“ s výškou 1100 metrů. Ne jeden z největších „taháků“ kráteru Gassendi si budeme muset počkat až do doby, kdy se stíny východního valu a mohutného komplexu středových kopců zkrátí natolik (col. 46°), až dobře uvidíme na celé ploché dno kráteru. Kromě kopců totiž na dně kráteru najdeme s pomocí velkého dalekohledu i složitou síť vzájemně propletených brázd s příznačným názvem Rimae Gassendi. Pečliví selenografové z počátku 20. století zde rozeznali přes čtyřicet brázd!

Poledne:

Z mnoha měsíčních útvarů zbude při strmém osvětlení jen vybledlá karikatura toho, co můžeme obdivovat poblíž hranice světla a stínu. Podobné je to i s kráterem Gassendi. Jakmile se z této oblasti začnou vytrácet stíny (col 80°), přestane kráter působit svým velkolepým dojmem. Než samotný Gassendi budou nápadnější mnohem menší a mladší krátery, které zaujmou svým jasem (např. Gassendi M).

Přesto se rozhodně vyplatí prohlédnout si Gassendiho i poblíž úplňku! Ve větším dalekohledu snadno rozeznáme nejen jeho okraje v podobě světlého prstence (prstenec kráteru Gassendi A je o poznání výraznější, což svědčí o jeho větší čerstvosti), ale také soustavu brázd na jeho dně. Ty se projevují jako světlé nitky zvláště ve východní partii dna kráteru. Při prohlížení brázd si jistě všimnete i středových vrcholů, které se jeví jako nápadné světlé body. Při větším zvětšení lze rozeznat i jejich nepravidelný tvar.

Strmé sluneční osvětlení nám ovšem zviditelní i něco, čeho bychom si jindy jen stěží mohli všimnout. Poblíž úplňku si totiž můžeme prohlédnout albedové útvary dna kráteru Gassendi – poznáme, kde se nacházejí světlé a naopak tmavé oblasti. Z tohoto pohledu je jistě nejzajímavější tmavý lem u jihovýchodního okraje kráteru. Na základě spektroskopických pozorování se geologové domnívají, že zde docházelo k výlevům magmatu – podobně jako v sousedním Moři vláhy.

To, že na dně Gassendiho můžeme pozorovat stopy již značně „vybledlého“ vulkanismu svědčí o tom, že tento kráter není žádným mladíkem. Musel sice vzniknout až po vytvoření pánve Humorum, protože překrývá její valy, zároveň ale musel vzniknout ještě před nástupem sopečné činnosti v této oblasti. Stáří kráteru Gassendi se proto odhaduje na 3,6 miliardy roků s chybou asi 700 milionů roků [5].

Západ Slunce:

Pokud se chcete stát svědky západu Slunce nad kráterem Gassendi, který nabízí podobně velkolepou podívanou jako svítání, musíte si pořádně přivstat. Tato stínohra se totiž odehrává na již poměrně tenkém couvajícím srpku zhruba tři dny po poslední čtvrti. Když k rannímu vstávání připočteme skutečnost, že takovýto tenký měsíční srpek uvidíte jen nepříliš vysoko nad obzorem, kde se jen málokdy dočkáte klidného obrazu, je jasné, že západ Slunce nad kráterem Gassendi není všední podívanou! Je to však jen další důvod, proč bychom si takovou událost neměli nechat ujít.

Samotný kráter Gassendi je stínem pohřbíván při col. 217°, kdy je nepřehlédnutelným útvarem rozhraní světla a stínu. Zatímco sluneční světlo jen zlehka poskakuje po zvlněné ploše Moře vláhy, obrysy kráteru Gassendi jsou do tmy vyříznuté jako ostrou břitvou. Částečně zborcená jižní část valu, nerovnosti na dně kráteru, skupina středových vrcholů a ostře řezané stíny snadno v pozorovateli vzbudí dojem, že sleduje pradávnou trosku kdysi mnohem úžasnějšího kráteru. Jakmile ve tmě zaniknou i středové vrcholy, prozradí se Gassendi nápadným výběžkem jižní partie valu vybíhajícího do tmy (col. 221°). I tento světlený most se však brzy začne dělit na samostatné ostrůvky světla, které později pohltí tma. Z Gassendiho tak zůstane jen obloukovitý zářez v osvětlené části Měsíce.

Tato stránka vznikla 9. 10. 2009 (V den dopadu americké sondy LCROSS na Měsíc) Poslední aktualizace této stránky 18. 1. 2010 P R O H L Í D K A - M Ě S Í C E Veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace! © Pavel Gabzdyl