Sonda
Galileo
Nejproslulejší sonda devadesátých let dvacátehého století se na svou šestiletou cestu k Jupiteru vydala v útrobách raketoplánu Atlantis 18. října 1989. Primárním programem byl pochopitelně průzkum Jupitera a jeho čtyř největších měsíců. Během své šestileté cesty ovšem navštívila také Venuši (únor 1990), planetky 951 Gaspra (říjen 1991) a 243 Ida (červenec 1993) s jeho nově objeveným měsíčkem Dactyl. V rámci urychlovacího manévru proletěla sonda v prosinci 1990 a o dva roky později také kolem Země a Měsíce. Vzhledem k tomu, že na měsíční povrch se naposledy zaměřovala technika sedmdesátých let, předčily záběry získané moderními kamerami sondy Galileo mnoho předchozích snímků. Několik málo záběrů tedy přineslo například kvalitnější pohled na odvrácenou stranu. Záběry pořízené sadou filtrů propouštějících různé vlnové délky navíc pomohly odhalit chemické složení několika měsíčních oblastí.
|
|
Tento barevný snímek Měsíce byl pořízen 9. prosince 1990 ze vzdálenosti asi 560 000 kilometrů. Blízko středu měsíčního disku je patrná obří impaktní pánev - Orientale basin. Ze Země je tato struktura velmi obtížně pozorovatelná, protože její střed se nachází na odvrácené straně. V pravé straně měsíční polokoule lze rozeznat důvěrně známé oblasti přivrácené strany - Oceán bouří (Oceanus Procellarum) a Moře vláhy (Mare Humorum). V levé dolní části se nachází obrovská měsíční pánev South Pole - Aitken basin. Mozaika: NASA/Jet Propulsion Laboratory.
|
|
|
Mozaika
sestavená ze snímků pořízených v šesti
různých vlnových délkách (410, 560 , 670, 756, 889 a 990
nanometrů). Jejich složením vznikl pohled na rozložení
oblastí s různým mineralogickým složením. Velké plochy s
oranžovým zabarvením prokazují místa výskytu láv s velkým
obsahem bazaltů bohatých na železo, zatímco výrazně modré
oblasti svědčí o přítomností bazaltů s vyšším obsahem oxidu titaničitého.
Červené oblasti pro změnu prozrazují pevninský materiál,
bohatý na živcové minerály. Mozaika:
U.S. Geological Survey, Flagstaff, Arizona.
|
|
|
Úchvatný
pohled na severní pól Měsíce. K Zemi přivrácené strana
se zrovna koupe ve slunečních paprscích a tak můžeme v
nevšední perspektivě sledovat známé oblasti. Dole uprostře
je Moře nepokujů, nalevo od něj pak Moře klidu, Moře jasu
a Moře dešťů. Za zmínku
stojí i koncetrická pánev o průměru 650 kilometrů
na rozhraní světla a tmy (Mare Humboldtianum), která je
obvykle ze Země velmi obtížně pozorovatelná. Na
snímku lze rovněž velmi dobře rozeznat odlišné složení
některých bazaltových výplní uvnitř impaktních pánví. Mozaika:
NASA/Jet Propulsion Laboratory.
|
|
|
Mozaika
53 snímků pořízená ve třech různých filtrech při přeletu
sondy nad severním pólem Měsíce 7. prosince 1992. Měsíční
pevniny se prozrazují světle narůžovělými oblastmi, zatímco
lávové výplně mají modrý až naoranžovělý nádech. Nalevo
od oválu Moře nepokujů (Mare Crisium) se nachází tmavě modré
Moře klidu (Mare Tranquillitatis), které je bohatší na titan. Mozaika:
NASA/Jet Propulsion Laboratory.
|
|
