Clementine
 Start sondy: 25 ledna 1994, 16:34 UTC
Celková cena mise: 80 milionů dolarů
Hmotnost: 148 kg
Další účast: Naval Research Labratory (NRL), Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) a NASA
 Koncepce sondy, která fotograficky a topograficky zmapuje celý povrch našeho nejbližšího vesmírného souseda se zrodila v lednu roku 1992 v jedné restauraci. U večeře tenkrát probíral vědecký pracovník Paul Spudis spolu s geologem a astronomem Eugenem Shoemakerem potřebu nové vědecké mise k Měsíci. Už následující den oba vědci spolu se specialisty z NASA začali pobírat celou koncepci mise. V obvyklých případech tento postup probíhá mnoho let, avšak tentokrát bylo třeba jednat rychle. Sonda Clementine byla totiž původně vojenským projektem organizace Strategic Defense Initiative Organization (SDIO). Organizace byla přejmenována na Ballistic Missile Defense Organization (BMDO) a nabídla svou sondu k vědeckému využití organizaci Deep Space Program Science Experiment (DSPSE). Práce na konstrukci sondy začaly 24. března 1992. Opravdový počátek této měsíční mise nastal až 25. ledna 1994, kdy malou sondu vynesla na oběžnou dráhu kolem Země nosná raketa Titan II. Ve čtvrtek 3. února 1994 sonda Clementine opustila oběžnou dráhu kolem Země a o šestnáct dní později zakotvila na oběžné dráze kolem Měsíce. První fáze systematického mapování (Cycle 1 - South) byla zahájena 26. února a skončila 26. března téhož roku. Druhá sada snímkování (Cycle 2 - North) byla úspěšně dokončena koncem dubna. 5. května. 1994 sonda Clementine opustila oběžnou dráhu Měsíce a podle původního plánu se měla vydat na cestu k planetce (1620) Geographos. Kolem tohoto nepravidelného asteroidu měla proletět 31. srpna 1994 ve vzdálenosti pouhých 100 km. V červenci 1994 ale sonda ale schopná orientovat sluneční baterie ke Slunci, a tak došlo k vybití jejího akumulátoru. Další kontakt se sondou podařilo navázat až v únoru 1995.
Přístrojové vybavení sondy a přehled vědeckých experimentů:
- Kamera pro ultrafialovou a viditelnou oblast spektra - Ultraviolet/Visible Camera (UV/Vis)
- Kamara pro blízkou infačervenou oblast spektra - Near-Infrared Camera (NIR)
- Kamera pro dlouhovlnnou oblast infračervené oblasti spektra - Long-Wave Infrared Camera (LWIR)
- Kamera s vysokým rozlišením - High Resolution Camera (HIRES)
- Laserový výškoměr - Star Tracker Cameras Laser Altimeter (LIDAR)
- Bistatic Radar Experiment Gravity Experiment Charged Particle Telescope (CPT)
Albedové mapy Měsíce:
Už pouhým okem lze ze Země rozeznat na povrchu Měsíce různě tmavé oblasti (albedové útvary), které nám prozrazují charakter daného terénu. Na Měsíci rozlišujeme dva základní typy terénu: světlé pevniny (lat. terrae) a tmavší moře (lat. mare).
Albedové mapy Měsíce pořízené sondou Clementine názorně ukazují nápadný rozdíl mezi přivrácenou (vlevo) a odvrácenou (vpravo) polokoulí. Zatímco na přivrácené polokouli pokrývají temná moře přes třicet procent povrchu, na odvrácené polokouli to jsou necelá tři procenta.
 Sonda Clementine přinesla i přesvědčivý důkaz o existenci trvale zastíněných oblastí kolem pólů Měsíce. Animace zachycující oblast jižního pólu byla složena ze snímků pořízených sondou během jednoho lunárního dne (29 pozemských dní). V takovém strašidelném a bezslunném prostředí by se mohl uchovat led, který se na Měsíc dostal prostřednictvím srážek s kometami nebo na vodu bohatými asteroidy. Animace: Lunar and Planetary Institute.
Pestré chemické mapy
Sonda Clementine pořídila celkem 1 800 000 záběrů našeho kosmického souseda v několika vlnových délkách. Na základě těchto dat bylo možné sestavit mapy znázorňující poměrné zastoupení některých prvků v různých oblastech a také mutlispektrální pohledy na měsíční útvary, které vědcům pomáhají rozlišit jejich geologickou stavbu. Na přiložené kompozici je jen několik ukázek detailnějších pohledů na měsíční útvary.
Topografické mapy Měsíce
Jedna z největších překvapení projektu Clementine přineslo mapování pomocí laserového výškoměru (LIDAR), na jehož základě byl například zjištěn rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší kótou Měsíce, který činí 16 km – to je o třicet procent víc, než se dříve předpokládalo. Na topografických mapách se zvýraznila i největší impaktní struktura v celé Sluneční soustavě s názvem Jižní pól - Aitken, která má průměr 2500 kilometrů a hloubkou zhruba 12 km.
Zásluhou podrobných topografických map byly objeveny i do té doby neznámé impaktní struktury. Jednou z nich je i pánev Mendel-Rydberg s průměrem 630 km. Její centrum (52° S, 85° W) se nachází jižně od jiné, velmi dobře známé impaktní pánve s Orientale basin, která je patrná u pravého okraje odvrácené strany (vpravo). Purpurově zbarvená oblast na jižní polokouli odvrácené strany představuje zmíněnou pánve Jižní pól – Aitken.
Použité prameny a doporučená literatura:
- [1] Gabzdyl, P., Měsíc. – Aventinum, Praha 2006.
- [2] Goldman, S., J. Clementine Maps the Moon, Sky and Telescope August 1994, str. 20 až 24.
- [3] Spudis, P., D. The Once and Future Moon, Smithsonian Institution Press 1996.
- [4] Beatty, J., K. Clementine´s Lunar Gold, Sky nad Telescope February 1997, str. 24 až 25.
[ obsah ]
|
