Měsíční úplněk pokaždé jinak
Měsíc můžeme na pozemské obloze sledovat v různých podobách. Někdy jej vidíme jako úzký srpek, jindy má podobu dorůstajícího půlměsíce. Občas se nad obzorem vznáší jako ragbyový míč. Ve vzácných chvílích dokonce zakryje Slunce, nebo vstoupí do pozemského stínu a zbarví se do červena. Jednou z nejznámějších a nejvíce diskutovaných podob Měsíce ovšem i v jednadvacátém století zůstává úplněk.
Toto je v současnosti jeden z nejpoužívanějších snímku měsíčního úplňku. I když záběr působí velmi dramaticky, není reálný. V blízkém okolí jasného úplňku tak bohaté hvězdné pole totiž vidět nelze, protože jasné měsíční světlo rozptylované zemskou atmosférou slabší hvězdy přesvítí. Tento záběr tedy vznikl složením dvou snímků - jasného Měsíce s krátkou expozici a hvězdného pole bez Měsíce s dlouhou expozicií. Snímek v plném rozlišení získáte zde. Snímek: T. A. Rector, I.P. Dell'Antonio/NOAO/AURA/NSF (USA).
Tato fotografie vznikla na Drábských světničkách. Jak poznamenal sám autor snímku, nebylo technicky jednoduché takovýto záběr pořídit, proto musel být mírně upraven pomocí Photoshopu. Použitá fototechnika: Canon EOS 5D MarkII, objektiv 28-300, ohnisko 300, konvertor 2x, stativ, drátěná spoušť. Snímek: Roman Pech.
Tato kresba vznikla v roce 1994 při překreslování jedné fotografie měsíčního úplňku.
Fotografovat vycházející měsíční úplněk není vůbec snadné. Jeho jas bývá totiž u obzoru velmi oslabený zemskou atmosférou, takže jeho obraz bývá často velmi nekontrastní a rozmazaný. Fotograf rovněž musí zvolit správnou expoziční dobu, při které vyniknou jak podrobnosti na Měsíci, tak objekty u obzoru.
| |||